Pokud vůbec netušíte, co je to server, tak jen pro tento článeček použiji velmi stručnou a technicky ne zcela přesnou vysvětlivku. Je to prostě úložiště dat. Znovu zdůrazňuji pro šťouraly, je to jen pro potřebu tohoto článku, je jasné, že NAS server toho umí daleko více, nežli jen číst a zapisovat data.
Takže, opět jen pro naši potřebu, tato věcička uloží na jeden společný „stroj“ v domácnosti vše a ze všech počítačů. Tedy, ne sám, pochopitelně, musíte je tam odeslat vy. Popřípadě to za vás zvládne nějaký program, popřípadě to udělá server automaticky. Zde pak záleží na výběru toho, či onoho.
Pokud jste se již tedy rozhodli, že nemáte ani čas ani náladu si data předávat zastaralým způsobem, nechte si od odborníka poradit jaký server si pořídit, a uvidíte sami, zda je to k něčemu. Potíž je v tom, že byste měli znát minimálně základy počítačové školy.
Ne, nemusíte znát protokolování a tak, ale třeba o diskových polích, o těch byste něco vědět měli. Není třeba se toho bát a zkoumat do detailu.
Každý NAS server má sloty pro pevné disky, sami zvážíte, zda stačí dva či čtyři. A je na vás, zda pak budete volit rychlost nebo bezpečnost. To musíte rozhodnout již předem, při pozdější předělávce byste totiž museli data zálohovat zcela jinam. Pro vás postačí znalost dvou druhů diskových polí, a to RAID0 a RAID1. Čtěte raid nula, ne raido. Nula je prokládací režim a ultra rychlý, ale když vám v serveru klekne jeden disk, jste v loji. Přicházíte o vše. Při jedničce jste o něco pomalejší, ale vše se zapisuje na oba disky, tedy v případě že máte dva. Říká se tmu zrcadlo. Nebo zrcadlení. Takže pokud vám klekne jeden disk, máte vše na druhém a jste v klidu. Pokud tedy nezkolabují oba najednou. Což snad ani nejde.
Nuže pak tedy propojíte NAS skříňku s routerem a pak již postupujete dle toho, co vám to bude psát na monitoru. Já však doporučuji, vezměte si k tomu někoho, kdo tomu trochu rozumí.