Nehledě na roční dobu je v Emirátech neustále slunečno. Služby, které si můžete vybírat, jsou na nejvyšší úrovni. Hotely určené Evropanům a Američanům se neřídí podle zdejších zásad islámu, všechno je zde přizpůsobeno velice náročnému západnímu turistovi – to ovšem včetně cen.
Něco málo z historie Emirátů:
1. Až do šedesátých let dvacátého století zde byla poušť. Beduíni zde přepadávali karavany obchodníků a v zálivech se to hemžilo piráty.
2. V sedmdesátých letech zde byla nalezena ložiska nafty a ropy a zemního plynu – šejkové, kteří vlastnili alespoň několik metrů čtvereční půdy, se náhle stali největšími boháči na světě.
3. V roce 1971 vytvořilo sedm velkých náčelníků konglomeraci Spojené arabské emiráty, nastolili klid a mír v zemi, aby přilákali investory, což se povedlo.
4. Na konci sedmdesátých let zde vyrostla Dubaj, poměrně levná nejmodernější metropole všech dob, kterou ale v devadesátých letech „trumfla“ Abú-Dhabí.
Abú Dhabí
Ta vznikla proto, že se jednomu z Emírů nelíbila okolní poušť. Nechal si proto přivolat architekty, kteří vytvořil zavlažovací systém, pomocí nějž bylo možné na sto tisících hektarech vysázet na dvacet milionů stromů, všechno zatravnit, a pak zde vytvořit město. Jediným způsobem dopravy je zde automobil, Abú Dhabí nemá MHD a ani chodníky.
Gurmánské speciality
– Jehněčí maso: to je většinou plněné dalšími orgány a nejrůznějšími náplněmi. Jedná se o místní specialitu
– Grilovaný steak z velblouda: jeho maso je prý výživné a velice dobré.
– Velbloudí mléko: prý je chutnější než to kravské
Vepřové maso se zde většinou z náboženských důvodů nejí. Naproti tomu zde najdete hodně kozy, drůbež a hovězí. Veškeré jídlo podávají se spoustou zeleniny, většinou s dýní, květákem nebo s chřestem. Také si hodně dávají záležet na koření. Nejčastěji na tržištích ucítíte kardamom, hřebíček, muškát, šafrán a trochu toho zázvoru.