Pokud se u dítěte zanedbají první roky jeho života, je velice těžké tento deficit dohnat. Určitě každý zná příběh o chlapci jménem Mauglí, který žije mezi divokými zvířaty. Příběh, který tak poutavě a moudře napsal spisovatel Rudyard Kipling.
· Je vůbec možné, aby malé dítě přežilo v divočině?
· Jak je možné, že ho nesežerou divoká zvířata anebo samo nezemře hlady?
Pokud bychom se nad tímto problémem zamysleli takovýmto způsobem, asi bychom usoudili, že je celý příběh neskutečnou fikcí.
· Něco takového se prostě nemůže stát.
– To je omyl.
– Takových příběhů je několik.
– A rozhodně nespadají do oblasti dávných bajek a pověstí, které se předávají už několik staletí.
Pokud bychom se dostali do roku 1920, do jedné indické vesnice, viděli bychom podobný příběh na vlastní oči. Vesničané jednoho dne odchytí dvě dívky. Jedné je asi rok a půl a druhé sedm. Podle chování, jakým se projevují, vyrůstaly dívky mezi vlky. Lidské chování je jim naprosto cizí. Pokud se jich někdo dotkne, chtějí ho pokousat. V noci se chystají vydat na lov. A o nějaké kultuře stolování nebo hygieně nemůže být ani řeč. Mladší dívka brzy zemře, starší se s vypětím všech sil naučí za několik let asi čtyřicet slov. Z tohoto příkladu je jasné, že není možné u malých dětí prostě dohnat čas.
Člověk je tvor přizpůsobivý
Jedním z nejnovějších důkazů, že první roky jsou pro dítě naprosto nepostradatelné, je ruský chlapec, kterému bylo v roce 2008 sedm let. Jeho matka zřejmě trpěla nějakou psychickou poruchou, protože měla byt přeplněný klecemi s ptáky. Na syna nemluví.
· Když k nim přijde sociální pracovnice, chlapec na ni cvrliká a snaží se odletět.
Zajímavé zjištění je, že se člověk snaží přizpůsobit jiným tvorům. Jak je tedy možné, že se zvíře, které budeme mít doma od jeho narození, bude chovat jako ostatní jeho druhu? Že se nepřizpůsobí člověku?